Horažďovická padesátka slaví padesát let.


V květnu letošního roku, v sobotu 23. května,2015
proběhne již padesátý ročník turistického
pochodu Horažďovická padesátka.
V den pochodu to bude přesně padesát let
a jeden den ode dne, kdy začala historie
našeho pochodu. K jubileu pochodu se
chci vrátit v několika pokračováních v Horažďovickém
obzoru, shrnout běh času
a připomenout ty naše spoluobčany, kteří
se zasloužili o to, aby pochod žil až do dnešních
dnů a dočkal se padesátého ročníku.
Hlavně ale je náš pochod raritou proto, že
pokud mám správné informace, je diplom
z roku 1966


Horažďovická padesátka  je druhý nejstarší bez přerušení
konaný dálkový pochod v Čechách.
O týden starší je pochod Praha – Prčice,
ten ale měl vždy nesrovnatelné zázemí
v porovnání s Horažďovickou padesátkou,
a to jak v personální, tak materiální oblasti.
Za „Prčicí“ stála Praha, kraj i profesionální
celostátní vedení turistů (tím vůbec nechci
snižovat práci těch, kteří pochod Praha –
Prčice organizovali a organizují), ale v Horažďovicích
od samého počátku pochod žil
a žije díky nadšencům a v posledních letech
také díky fi nanční pomoci města a sponzorů.
Bez těch, na které chci vzpomenout, by
nebylo dnes na co vzpomínat.
Při přípravě tohoto příspěvku jsem vycházel
hlavně z materiálů, které mi poskytl syn
předsedy odboru turistiky v roce 1966 pana
učitele Josefa Šochmana, pan Ing. Josef Šochman
ml. Bez něj by mimo jiné nebylo ani
potvrzeno datum konání prvního ročníku
a neměl bych řadu unikátních popisů tras,
mapek a diplomů, protože já sám jsem se
zúčastnil poprvé Horažďovické padesátky
při osmém ročníku v roce 1973. Dále jsem
využil dochované kroniky odboru turistiky
ze šedesátých let, i když o prvním ročníku
pochodu kronika nic nezaznamenala a píše
až o ročnících dalších. Dlouhé povídání
jsem měl také s nejstarší žijící účastnicí
prvního ročníku pochodu paní Boženkou
Salákovou. Další údaje jsou již z mého soukromého
archivu, který obsahuje 32 ročníků,
ve kterých jsem fi guroval jako ofi ciální
hlavní organizátor pochodu.
Historii Horažďovické padesátky bych
rozdělil do několika období. Tím prvním
je období založení pochodu v roce 1966
a prvních jedenácti ročníků, kdy hlavními
organizátory byli turisté z Odboru turistiky
TJ Sport Horažďovice ve spolupráci s VTJ
Dukla Horažďovice. Ve druhém období se
do zajišťování pochodu zapojily mládežnické
organizace SSM Město, později také
Městský výbor SSM a organizace SSM Tržiště.
Díky fi nančnímu zázemí začaly ročníky,
kdy účastníci pochodu dostávali vedle
diplomu také unikátní suvenýrové skleničky
jako upomínku na absolvování pochodu
V tomto období pochod dosáhl v roce 1980
historicky nejvyššího počtu 737 účastníků,
ale v dalších letech počty účastníků klesaly.
Ve třetím období po roce 1990 měl pochod
nejvíce „na kahánku“. Organizace SSM
zanikly, fi nanční prostředky nebyly, a pochod
zachránila skupina pražských turistů
vedená horažďovickým patriotem p. Ing.
Josefem Šochmanem. S hlavičkou „Josef
Šochman (ml.) s přáteli“ p. Ing. Josef Šochman
jen s minimálním technickým zabezpečením,
se symbolickým startovným
(např. při 26. ročníku bylo startovné 2,60
Kč) a ze zasedací síně městského úřadu
zorganizoval mezi roky 1991 až 1995 dalších
pět ročníků. To již byly ročníky dvacet
šest až třicet. Od 31. ročníku se organizace
a zajištění pochodu zase vrací do našeho
města. Já osobně jsem se vrátil pracovně
domů do Horažďovic, a protože jsem chtěl
zachovat pochod i pro další roky, spojil
jsem se s kamarády, se kterými jsem organizoval
pochody v osmdesátých letech. Pod
hlavičkou „Klub přátel Horažďovické padesátky“
tak pokračoval a dodnes pracuje
štáb a skupina těch, díky kterým proběhne
v letošním roce padesátý ročník pochodu.
První ročník pochodu pořádali ve spolupráci
odbory turistiky VTJ Dukla a tehdejší
Tělovýchovná jednota TJ Tatran Horažďovice.
Účastníci pochodu se registrovali
v kasárnách, kde také každý dostal vojenskou
snídani. Start byl hromadný a odmávnutý
vlajkou. Trasa vedla na Lnáře
a Blatnou a zpět do Horažďovic s účastí 98
pochodníků. Dle análů jich 96 došlo do cíle
a byli těmi, kteří založili tradici pochodu.
Odnesli si diplom a kartičku pochodu, které
si můžete prohlédnout v příloze. A co se
dělo v dalších letech, si řekneme příště.


Ing. Rudolf Dvořák