S U Š I C K Á    P A V U Č I N A

 

                  Na jaře, tuším v roce 2010 jsme mohli v ulicích města pozorovat něco neobvyklého! Pracovník  Technických služeb obcházel ulice města, nosil sebou plechovky s různými barvami a šablonu pavučinky. Ty šablonky přikládal na sloupky pouličního osvětlení, u nároží domů a na některých stromech podél ulic. Barvou přetřel šablonu  a po odnětí zůstal emblém pavučinky otisknutý na podkladu. Takto byly označeny ulice ve městě a také různé trasy po Sušicku. Pavučinky se lišily barvou a těch bylo osm!

Kolemjdoucí se zastavovali a přemýšleli, co se z toho vyklube. Ti, s bujnou fantazií spekulovali, zda to nejsou tajné značky pro novodobé spidermany?Nic takového! Mohla jsem jim vše vysvětlit, poněvadž  jsem dlouho sledovala projekt, který by mohl nabídnout dobrou orientaci v našem městě a jeho okolím. Byl to velmi zajímavý nápad,ale realizace záměru nebyla až tak snadná!

Všude existují skupinky lidí, já jim říkám „průzkumníci skrytých míst“ a tím průzkumníkem jsem se stala před několika lety i já. Objevila jsem starou stezku, zarostlou křovím,maliním a vysokou travou.Stezka byla ohraničena kamennými terázkami. Po této klikatině jsem se vydrápala až k nějakému kamennému ochozu, polokruhového tvaru. Zídka byla obrostlá mlázím, prodírala jsem se tam po kolenou,lezla po kamenech a když jsem konečně zdolala spleť větví a šlahouny ostružin, ocitla jsem se na skalce, odkud musel být před dávnými lety obdivuhodný výhled na Sušici a okolí. I když byly stromy už přerostlé, přesto jsem viděla část Sušice, směrem k nádraží. Objevila jsem v dálce také Tedražice, zdouňský kostelík a všechny vesničky kolem Nalžovských Hor. To už mi došlo, že jsem na stezce,po které se sušičtí vydávali na vrchol Svatoboru než tam byla postavena rozhledna. Tenkrát jsem se vydala za paní ředitelkou sušického muzea, Zdeňkou Řezníčkovou, vyprávěla jsem jí o svém objevu a ona mi skutečně potvrdila, že jsem našla původní „Hadí stezku“.

Začala jsem tam chodit s mými kámoškami, vždy na jaře nebo na podzim,jinak bychom se musely prosekávat mačetami. Po nějaké době jsem zjistila, že tam nechodím sama. Nezávisle na sobě, toto místo objevila ing.Dagmar Nováková- Jíchová, technička odboru majetku a rozvoje města. Se svou spolupracovnicí se utvrdily, že se skutečně jedná o zapomenutou  stezku na Svatobor. Říká se, že štěstí přeje připraveným, v tomto případě se štěstí loudalo, než zdolalo cestu k vytčenému cíli.

Po objevení stezky se rozvinula debata mezi Městským informačním centrem v Sušici a mezi techniky našeho města, zda by nestálo za to tuto stezku opět obnovit a nabídnout ji nejen místním, nýbrž i náhodným návštěvníkům. Každoročně jsou vypsány dotace na regionální operační programy, na které přispívá Evropská unie. Bohužel, tento záměr nevyšel, pro dotaci to byl příli malý projekt. Snad by se dotace mohla získat spojením ještě nějaké další stezky. Nápad se záhy dostavil! Hezká by byla Křížová cesta na Andělíček. Nebudu uvádět všecky nesnáze, které projekt doprovázely. Žádost o dotaci byla podána, rozhodnutí přišlo za půl roku,ale smlouva podepsána nebyla. Vše se přehodnocovalo, na Hadí stezce se už pracovalo, nějaké finance se sehnaly a takto mohla vzniknout první nit Sušické pavučiny. Stezka byla předána veřejnosti v červnu 2010.

Na programu byla Křížová cesta na Andělíček. Ta byla dokončena a předána v září 2010 Tato Křížová cesta byla vysvěcena dva dny před sušickou poutí. Na další akce moc peněz nezbývalo. Po roce se opět žádalo o dotaci, tentokrát s kladným výsledkem a celý záměr dospěl k úspěšnému konci. Kompletní Sušická pavučina byla předána veřejnosti v červnu

2011. Sledovala jsem celou dobu jak práce pokračují,chodívala jsem za ing. Novákovou a vždy se vyptávala jak vše pokračuje a měla jsem ohromnou radost, že dobrá věc už spěje ke zdárnému konci!

Milí čtenáři, pokud byste chtěli osm tras „pavučiny“ projít ,stačí zajít na informační středisko, které sídlí na radnici, tam si vyzvednout soubor brožůrek  a podle nich si udělat nějaký podzimní výšlap po okolí našeho krásného města.

Soubor má osm miniskládaček, barevně odlišených .

Zlatá – Městský okruh I.

Stříbrná – Městský okruh  II.

Fialová – Křížová cesta na Andělíček

Oranžová – Hadí stezka na Svatobor

Žlutá – Sušice – Krásná vyhlídka

Vínová – Sušice – Žižkův vrch

Zelená – Náměstí – Fuferna – lesopark Luh

Modrá – Andělíček – Rok -  Luh a přes další vesničky na Svatobor (nejdelší trasa)

Na odpočinkových místech jsou nainstalované informační tabule s popisem lokality, kde se nacházíte.

Tímto bych chtěla za všecky občany Sušice poděkovat iniciátorům tohoto záslužného díla a také poděkovat všem dělníkům, co se na práci podíleli, byly to vesměs ruční práce, bez těžké techniky. Ta by se na tato téměř nepřístupná místa těžko dostávala. Troufnu si říct, že tímto počinem získalo naše město nad Otavou ten správný „glanc“!

Ing. Nováková – Jíchová se věnuje i skautům. Ti pečují o studánky kolem Svatoboru, každé jaro je chodívají čistit. I někteří občané mají „svou studánku“ o kterou se celoročně starají.

Tak, už milí čtenáři víte, co je to ta Sušická pavučina, snažte se ji postupně objevovat, nebudete zklamáni.

Marie Malá