Stachy a Srní
Stachy.
Šumavské pohorské městečko 10 km východně od Kašperských Hor ve Stašské kotlině tvořící přirozenou cestu do střední Šumavy. Dřívější starší název byl Stachov a byla tam jedna z osmi šumavských rycht – svobodných samostatných správních oblastí. Již od r. 1614. Byla tam také kolem r. 1560 významná sklárna. Jižně od Churáňova (1122 m n. m.) teče Stašský potok, který se vlévá do Volyňky. Katastrální území obce je rozlehlé – bezmála 40 km² a oblast je hojně vyhledávána k celoroční rekreaci. Dominantou je kostel Navštívení P. Marie s přilehlou radnicí. V okolí jsou osady s názvy vzdálených měst – např. Vyšehrad, Hodonín, Jáchymov. Mají tam Pošumavské hasičské muzeum a přímo na náměstí unikátní „hřibovou rezervaci“.
O tom, že šumavské zdravé prostředí svědčilo tamním obyvatelům, svědčí fakt, že zpráva z dobového Šumavanu (26. 4. 1913) nám zaznamenala, že v těch dnech zemřela Kateřina Fišerová v úctyhodném a požehnaném věku 105 let. To je, co? Pochopitelně, že jako na celé Šumavě byli a žili taky lidé, kteří se vinou drsnějšího podnebí a těžké práce dožívali podstatně kratšího věku.
Tři kilometry jižně od Stach leží polosamota Kůsov. Tam žil statkář Erich Stingl. Měl sestru v Kašperských Horách a té, dle potřeby, vozil dříví. Jednou takhle v polovině září roku 1927 se vracel zpátky domů a v lese mezi samotami Cikánkou a Peklem byl přepaden. Z jedné i druhé strany vyběhli z lesa na cestu dva neznámí muži, z nichž jeden se snažil zastavit koně a druhý zle dotíral na Stingla a snažil se mu vzít z kapsy peněženku. Aby se přepadený moc nebránil, tak mu do obličeje hodil hrst soli smíchané s pepřem. Situace již byla kritická, když koně, kteří se vzpouzeli, kolem sebe kopali najednou začali tryskem běžet a tak se dostali z dosahu zlosynů. Statkář byl v té době v bezvědomí a probral se až když byli z lesa venku. Domů přijel otřesen a jen svým koním mohl děkovat za život.
Druhý den četníci dopoledne, když ještě Stingl přepadení nehlásil, zatkli dva potulné pobudy, Ferdinanda Schmidta z Prosečnic a Karla Klofase z Rodlešic, kteří vzbuzovali u četníků nedůvěru. Jestli to byli oni, kteří den předtím statkáře přepadli či nikoliv, to nevíme, ale v každém případě, když nemohli na inkriminovanou dobu předložit své alibi, byli vazebně zajištěni. Také dnes, když se někam vydáme na cestu, musíme myslet na riziko, že nás někdo přepadne a okrade. Hodně případů je v nočních vlacích a také na silnicích, když někomu zastavíte u fingovaných (předstíraných) nehod.
Srní.
Další velmi známá a turisticky populární šumavská obec ležící na jedné z plání, tři kilometry vzdálené od levého břehu říčky Vydry. Obcí protéká Hradský potok a nedaleko západním směrem se vypíná Spálený vrch (1013 m n. m.). Původní dřevařská osada je známá již od 18. století (1720) a dominantou obce je kostel Nejsvětější Trojice z let 1804-05. Dalšími turistickými cíli v okolí obce jsou zejména akumulační vodní nádrž pro elektrárnu Čenkova Pila, vodní „zámek“, Klostermannova chata čp. 47, Klostermannova vyhlídka, Hauswaldská kaple nebo Vchynicko-Tetovský plavební kanál.
V Srní byl zatčen jistý Maxmilián Höfner, narozený na apríla 1890 v Klemingenu u Deggendorfu a bytem příslušný do Filipovy hutě u Hartmanic. Toulal se po celé české a bavorské Šumavě, všude dělal podvody, kradl, práci se „vyhejbal“ a ve své době byl již dvaatřicetkrát soudně trestán. V Německu vystupoval pod falešným jménem – Winkelbauer. Poslední zatykač byl kvůli tomu, že v Dlouhé Vsi u Sušice si vzal do hledáčku manžele Františka a Marii Schneiderovy. Na něm vylákal 250 Kč v hotovosti a na ní dokonce 800 Kč, jen za slib, že jí opatří pilulky proti těhotenství. Dal ji však tři bezcenné pilulky, které však „nezabraly“. Když už byl v Dlouhé Vsi tak si u Václava Haranta „půjčil“ 35 metrů elektrického drátu, stříbrné hodinky a další věci v hodnotě 440 Kč. Četníci po celé Šumavě měli na něj políčeno. Úspěšní byli právě v Srní, kde ho chytili 7. února 1926. Pochvalu si zasloužili František Kučera a Josef Štrunc. Při zatýkání se Höfner protivil, pral se, nadával, ale nebylo mu to nic platné. Prostě spadla klec. U klatovského krajského soudu dostal 15 měsíců těžkého žaláře. Zdali kradl a podváděl i po propuštění na opětovnou svobodu? Určitě. Tyhle „týpci“ jinak žít neumí…
Ivan Rubáš
