Strašín
Středisková šumavská obec 10 km (po silnici 16 km) jihovýchodně od Sušice. Zdejší kouzelné okolní krajině říkáme Podlesí. V 19. st. odcházeli muži za prací do světa (zedníci, muzikanti, cirkusáci) a vraceli se domů jen na zimu. Začalo se jim říkat- „světáci“. Svojí prací proslavili českou Šumavu. Dominantou je poutní růžový kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně pozdně románský, barokně přestavěný v letech 1736-39. Za kostelem při hradební kapličce najdeme posvátné místo zjevení Strašínské Madony s „nejmenší“ studánkou na světě. Nedaleko teče Zuklínský potok a 1 km severozápadně napravo při cestě do Rozsedel se nachází přírodní chráněná zajímavost Strašínská (někdy též zvaná Nezdická) jeskyně, bez krápníků a s malým jezírkem. Veřejnosti není vstup povolen.
Život byl kdysi tady opravdu těžký, ale někteří, místo aby šli za prací do světa, tak si raději opatřovali majetek k obživě prodáváním kradených věcí. Takových potulných skupin bylo v našem kraji víc. To dokládá článek v Šumavanu ze 16. srpna roku 1913, kde se doslova píše, cituji: „Cikáni, postrach venkova, neustále jako nevyhladitelná nákaza obtěžují venkov i město, stávající se často nebezpečnými nejen majetku, nýbrž i životu lidskému.
Četnictvo usilovně stíhá a pronásleduje tyto věčné tuláky, ale nedochází k žádným koncům. V lesích u Strašeně na Sušicku přistižena byla minulý týden tlupa cikánů z rodiny Růžičků, která při spatření četnictva dala se na útěk a zanechala v opuštěném táboře množství různých věcí pocházejících zajisté z krádeží, jež v kraji tomto byly spáchány. Věci odevzdány obecnímu úřadu ve Strašeni.“ Tolik zpráva. A výsledek? Žádný. Jako dnes jsou z 90 % drobné krádeže nevypátrány, neprokázány a nepotrestány a pro samotné kriminalisty se jedná o „sisyfovskou“ práci. Nedivme se. Proč bychom měli tyto „malé a nevinné zlodějíčky“ trestat, když nedokážeme zákonem postihnout „ty velké státní zlodějny“ a jejich aktéry? Nebo jde o to: „Padni komu padni...?“
Z jiného soudku je příhoda o útočné ženě, která se stala 28. ledna roku 1928. To šel schwarzenberský hajný Jáchym revírem a potkal Jakuba Státníka, jak odnášel nějaký smrček. Řekl to četnickému strážmistrovi Václavu Horovi z Lazné a ten věděl, že Státník bydlí na hromádce s Filoménou Vaňkovou v nedalekém Strašíně, tak tam se starostou obce zašel. A pak se děly věci. Dotyčná odmítla prohlídku kůlny a vyhrožovala, že pokud někdo na něco sáhne, tak mu oči vyškrábe. Co se v kůlně stalo doopravdy, již se nedozvíme, ale z dalších zpráv víme, že Vaňková byla pohnána před soud pro zločin veřejného násilí. Sice pracovala v Praze na Spořilově na stavbách domků, ale k soudu se dostavila. Byla drobné postavy a odmítla žalobu, že se státnímu orgánu postavila na odpor. Ustavičně plakala, ale bylo prokázáno, že slovně urazila i soudce z Kašperských Hor a občas slovně vynadá kdekomu. Byla odsouzena na tři týdny, ale nástup trestu ji byl odložen až na zimu, protože je zaměstnaná a sezónní práce jí s přicházející zimou skončí. Zákony a pořádek by se měly dodržovat, ale někdy místo větší přísnosti, by byla vhodná domluva... Avšak je také pravda, že musí být vůle dotyčného svoji „malichernost“ napravit...
Zajímavou krádeží se ve Strašíně zaobíralo četnictvo v červenci roku 1930. V tomto kraji byl populární místní „uherský“ salám, který vyráběli jako imitaci toho originálního zdejší řezníci Josef a Tomáš Noví. Těm se 13. července z domu č. 67 ztratilo 340 kusů salámu o váze 546 kg a v ceně 18 528 Kč. Jelikož byl salám oblíbený pro svoji kvalitu, tak zloději jistě neměli problém s odbytem. Také však bylo zjištěno pojištění ve výši 40 000 Kč, tak zde bylo podezření ze spáchání pojistného podvodu. Ale kdo ví. Na nic se nepřišlo a ten, kdo koupil salám za levný peníz, by byl blázen, aby se přiznal, nehledě na to, že už byl dávno „sežranej“.
Ivan Rubáš
