Albrechtice
Malebná pošumavská obec, kdysi zvaná Albrechtec, 4 km jihovýchodně od Sušice na severním úpatí hory Sedla (902 m.n.m.), kde byla 13. prosince minulého roku (2009), po dlouhých letech shánění financí veřejnosti volně zpřístupněna dřevěná rozhledna, kterou zhotovila firma Haas Chanovice. Nedaleko rozhledny se nachází staré halštatsko-keltské hradiště o rozměru 400x130 m. Ves se připomíná prvně písemně již v 1. pol. 12. st., kdy ji kníže Vladislav II. (od r. 1158 král Vladislav I.) daroval bavorskému klášteru ve Windbergu. Kostel P. Marie a apoštolů Petra a Pavla vysvětil r. 1179 syn českého krále, solnohradský arcibiskup Adalbert (Vojtěch) za účasti patera Alberta z Windbergu (odtud jméno obce). Jde o výraznou dominantu zdaleka viditelnou. Dodnes obdivujeme románsko–gotické prvky, hlavně portálu (1240). Uvnitř vzácné gotické fresky ze 14. století.
Velkou ránou pro obec byl požár, který vznikl 23. února 1876 večer ve stodole čp. 22 M. Häuplíka. Celkem lehlo popelem 16 statků z celkových 39 domů. Vzniklá škoda byla vyčíslena na 65 tisíc zlatých a 23 rodin zůstalo bez přístřeší. Byly také oběti. Zahynuly, udušením, dvě mladé ženy. Také uhořelo na 23 kusů krav, mnoho ovcí a slepic. A také přišlo vniveč větší množství stříbrných mincí a papírových peněz. Okamžité náhradní ubytování a první pomoc nezištně poskytl majitel albrechtického statku a sládek kašperskohorského pivovaru František Kuchyňka. Velmi pozitivní na celé události bylo že hned následující měsíc, c. a k. místodržitelství povolilo k „ulevení bídy“ celonárodní sbírku. Také my, v případě celostátních povodní, jsme všichni přispívali postiženým. Solidárnost v těchto zlomových momentech je bohudíky lidem daná.
Život tu byl těžký, a tak lidé zde žijící řešili své problémy ihned. Rychle a rázně. Jak píše dobový tisk z 22. 2. 1928, také docházelo i na tragédie. Místní Růžena Bauerová žila v nemanželském svazku s chalupníkem Karlem Mauserem a přišla s ním do jiného stavu. Svůj stav sice tajila, ale před bystrým zrakem sousedek neunikla. Když mělo být děcko již dávno na světě, tak se začalo šuškat, že ho Bauerová sprovodila ze světa. Doslechlo se to i sušické četnictvo a začalo věc vyšetřovat. Při výslechu se nešťastná matka – vražednice přiznala, že skutečně své dítě utratila. Když na ni přišly bolesti, poslala nevlastní dceru ven sáňkovat a mezitím porodila chlapečka, kterého zdravého, křičícího vhodila do ohně kamen, kde ho spálila na popel.
Z této obce pocházel i jistý Tomáš Lang, narozený 1897, který byl obchodním cestujícím a prodával výherní losy. Jednou takhle 9. dubna 1928 přišel do Kašperských Hor k Josefu Matschinerovi. Jelikož bylo o sedmé hodině večerní, Matschiner byl v hospodě, byla doma jenom jeho 33letá žena. Kde byl začátek tehdejšího pokušení, to už ví jen Pán Bůh. Ze soudního spisu víme, že Lang z ničeho nic dotyčnou začal neslušně osahávat, líbat a snažil se jí znásilnit. Zachránila se jen útěkem k tetě, kde vyčkala příchodu svého muže. Bylo učiněno udání a Lang se dostal před klatovský krajský soud. Protože nedošlo k vykonání skutku trestného činu, byl Lang odsouzen jen k dvěma měsícům vězení. Protože však byl ve vazbě o pár dní déle, byl ihned propuštěn. Příště si musel dát více pozor na své vášně, ale prý si za to můžou samy, když jsou doma samy...
Ještě zajímavější milostná situace se udála v Albrechticích v roce 1938. To u rolníka Václava Mráčka sloužily dvě děvečky, starší 20letá Růžena Lejsková a mladší 14letá, jejíž jméno se v tisku neuvádělo. Časem byl jako kočí přijat, 26letý svobodný Václav Uhlíř. Všichni tito mladí lidé spali v jedné malé světničce na dvou postelích vedle sebe. Stalo se jednou, že dělali dříví v lese dlouho do večera a Lejsková byla unavenější a šla hned spát. Když ta mladší si chtěla taky lehnout, tak ji v polospánku řekla, aby šla spát vedle. Tam sice již ležel Uhlíř, ale co měla dělat. Na zemi se jí spát nechtělo. Tak se svlíkla a honem pod peřinu. Co následovalo, netřeba popisovat. Došlo k několika náhodným dotykům a rázem bylo po spaní. Oba byli mladí, nadcházející jaro jim dodávalo smyslnou sílu a fantazii, takže z náhodných dotyků se staly dotyky cíleně aktivní. A jak to skončilo? U soudu 11. května, kde byl Uhlíř obžalován a souzen za zločin násilného smilstva dle § 127, neboť se nejméně dvakrát dopustil soulože s osobou ženského pohlaví, které ještě nebylo 14 let. Oba dva se ke všemu upřímně přiznali a přitakali, že šlo o styk oboustranně dobrovolný. Porotci si také všimli, že děvečka je velmi vyvinutá, takže Uhlíř nemohl třeba vědět, kolik jí bylo let. To také potvrdil, že neměl tušení. Jelikož právního věku 14 let dosáhla měsíc před soudem, tak státní zástupce žalobu odvolal. Mladistvá dívenka, když odcházela ze soudní síně, tak se po kočím zálibně ohlédla. Byl máj a je pravděpodobně možné, že láska mezi nimi pokračovala a možná, že byla z toho svatba a dětí jako smetí... Kdo ví, ale takové šťastné konce si lidé při čtení přejí. Realita je však mnohdy jiná, za rok přišla válka a bůhví co bylo. Ale možná, že se mýlím, proč by ten příběh nemohl skončit dobře, nemyslíte? I dnes máme rádi „Happy end“...
Ivan Rubáš
