Kolinec
Městečko na necelé půli cesty z Klatov do Sušice při říčce Ostružné, kdysi zvané Pstružné, pod majestátní Vidhoští. Začátek trvalého osídlení lze datovat do 11. až 12. století v souvislosti s rýžováním zlata. První písemná zmínka je z r. 1290 a Kolinec patřil ke věnu české královny. Později byl přičleněn k velhartickému panství. Povýšení na město bylo patrně roku 1384. Na náměstí empírový zámek (1815) na místě bývalé tvrze. Od r. 1838 v držení Taafů a od r. 1921 dosud základní škola. Kostel sv. Jakuba Většího je románsko – gotického původu s věží z r. 1854. Přes Kalný potok vidíme barokní kamenný most, který je technickou památkou a před pár lety byl málem zbourán.
Kolinec byl vždy bohatší nežli vsi v okolí, takže se tu kradlo poměrně dost. A kradli chudí i bohatí, jako dnes. To se jednou v noci na 25. června 1904 rolníku Emanu Šosovi ztratilo tele v ceně tehdejších 60 korun rakouských. Poněvadž od jara toho roku bylo takto smělých krádeží povícero a nejen v okolí Kolince, ale také Hrádku, bylo četnictvem vysloveno podezření, že tyto navlas stejné krádeže páše jeden a týž člověk. Tuto kriminální teorii v praxi potvrdil místní strážmistr Tarantík, který se svým závodčím Velhartickým dělal noční pochůzky na vytipovaných místech. Úsilí se vyplatilo a stopa je dovedla až do statku bohatého sedláka v Čermné č. 27 Františka Širokého. Dalším pátráním a výslechem bylo zjištěno, že krádeže domácích zvířat měl na svědomí společně se synem Jakubem. Jedno přísloví říká, že „s jídlem roste chuť“, takže netřeba se divit. I dnes někteří bohatí chtějí stále víc a víc...
Že touhy po zbohatnutí měl i sloužící lid, to je patrné ze zprávy datované 3. 12. 1904. V Kolinci u řezníka a hostinského v jedné osobě Mořice Herrmanna, sloužil jako čeledín jistý Karel Reitmaier ze Zhůří. Jelikož sloužil poctivě a dobře se choval, pojal pánovu důvěru. Byl také posílán s penězi či pro peníze a vždy svůj úkol bezezbytku splnil. V listopadu toho roku proto Herrmann poslal Reitmaiera pro dobytek do Sušice a dal mu sebou 320 korun. A zde dopadla kosa na kámen. Čeledín se do oběda nevrátil, ani večer a ani druhý den, takže byl udán a bylo vyhlášeno pátrání. Při něm četníci zjistili, že Reitmaier se cestou zpět zastavil v Mokrosukách v hospodě u paní Löffelmannové a seznámil se tady s dvěma cizími muži, kteří hráli karty. A zde došlo ke zlomu. Pokušení „vyhrát“ nějaké peníze bylo tak velké, že kouzlu „čertovských obrázků“ ihned podlehl. Vždyť proč by měl mít hodně peněz jenom pán, že. Jenže jak to bývá, většinou o ně při kartách přijdete. Myslíte na mamon a ne na taktiku a v tom je kámen úrazu. Ještě štěstí, že prohrál malou část a včas skončil, mohlo to dopadnout tragicky. Takhle dostal jenom strach a nejbližším vlakem ujel do Horažďovic a poté přes Plzeň, Prahu do Vídně. Zde byl četníkem poznán a zatčen. Při prohlídce u něho bylo nalezeno ještě 275 korun a 32 haléřů. Rada do života. Vyvarujte se hazardu, myslíte jenom na peníze a proto nemáte šanci. Prohrajete svoje úspory, protivník vám „milosrdně“ půjčí, ty také prohrajete a dluhy vám můžou drasticky změnit život.
Ivan Rubáš
