Odolenov-Mokrosuky
Odolenov
Vesnička necelé 3 km „přes kopec“ u Sušice na západním svahu Svatoboru, která se v minulosti jmenovala Odolenka. Dnes se tak jmenuje jen jižní část u kaple. V 19. století byly s oblibou vyhledávány zdejší vodní a vzdušné lázně. Na jejich místě je dodnes v provozu dětský tábor. V areálu je krytý bájný pramen a vedle kaple Panny Marie (1748). Zemřel zde vynikající český divadelní herec 19. století Jan Kaška (1810-1869).
Určité paradoxy v úzkoprsém dodržování zákonů byly i tenkrát. Jak psal Šumavan 30. 6. 1928, stalo se, že Jan Melka z Odolenky koupil od obecní správy v Odolence několik pokácených kmenů, které měl přesně odpočítané a označené, takže věděl, které mu patří a které si směl odvézt. Při odvážení se mu nějakým nedopatřením jeden kmen stromu z jiného bloku připletl ke správným, a tak ho prý nevědomky také domů odvezl. Byl však obcí (nebo závistivým sousedem) udán pro krádež. Poněvadž část kmene vrátil, byl okresním soudem v Sušici z krádeže osvobozen. To se však nelíbilo zástupci žaloby a podal proti osvobozujícímu výroku stížnost. Tou se zabýval krajský klatovský soud a stížnosti vyhověl. Melka byl odsouzen k trestu dvou dní vězení, zostřeného jedním postem, a náhradě útrat v částce 240 korun. Obecní správu hájil advokát Karel Nejdl z Klatov. Tak to vidíte, když si páni na lid najmou advokáta, tak mají většinou vyhráno. I tady je třeba hledat příčinu změny morálky v druhé polovině minulého století. Když krást, tak ve velkém, aby to za to stálo. Mnohdy byl trest přijatelný. A když potom máte peníze jako páni, tak si vezmete proti nim lepšího advokáta a do vězení vůbec nemusíte jít. Někteří v našem státě tento systém dotáhli skoro k úplné dokonalosti...
Mokrosuky
Vesnička přibližně 7 km západně od Sušice pod Pavlínovou horou. Obcí teče potok Matky Boží. Vesnice, o níž je písemná zmínka až r. 1418, je ulicovitého typu a hlavní dominantou je malebný renesanční zámeček. Mokrosuky byly většinou historicky spjaty s velhartickým panstvím, později s hrádeckým. Zámek z konce 16. století, vybudovaný na místě původní vodní tvrze, má otevřené arkády a dvě křídla. Je škoda, že dosud nemá pořádného majitele. Vedle zámku kaple sv. Václava. V zatáčce silnice chráněná památná lípa, cirka 600 let stará s obvodem 8,5 m, a směrem na Lešišov památný dub.
Jako v každé správné vesnici, tak i v Mokrosukách byl hostinec s ubytováním. Že hosté byli poctiví a nepoctiví, to věděl každý hostinský, a proto si dával bacha na nově příchozí, které neznal. Ale uhlídat všechno se někdy nedalo, takže jak psal tisk ze 17. 8. 1912, přišli i do Mokrosuk podvodníčci. Byli to dva mladí pánové, slušně oblečení a zdvořilého chování. Ubytovali se u hostinského Aloise Löffelmanna a ochotně zaplatili povinovaný obnos za nocleh. Ráno, když se vyspali, odešli na vlak. Po jejich odchodu hostinský zjistil, že mu chybí ze zásuvky 130 korun. Neváhal a vše oznámil četníkům v Kolinci. Ti telegraficky vyrozuměli Klatovy a rozeběhlo se pátrání. Výsledek byl korunován úspěchem, neboť večer v jednom místním lokále v Pražské ulici byli výtečníci poznáni. Jeden stačil utéci, ale druhý ptáček na stanici zazpíval. Jmenoval se Václav Bílý, nar. 1890 a příslušný do Malého Boru. Byly mu sejmuty otisky prstů a poslány do Prahy, neboť se soudilo, že šlo o mezinárodní podvodníky, kteří svoji práci ovládají se značnou rutinou. I dnes je aktuální rada. Pokud vám někdo bude „mazat med kolem pusy“, bude se na vás usmívat, bude vás přehnaně chválit a jeho vystupování bude nápadně panské, dejte si pozor. Je to podvodník a hochštapler. Pravý pán se chová slušně, seriozně a skromně...
Ivan Rubáš
