Stodůlky
Dnes již zaniklá obec v samém srdci Šumavy při levém břehu říčky Křemelné na západním svahu mohutné šumavské hory stejného jména, Křemelná (1125 m n. m.). Pro představivost je to necelých 15 km jižně od Sušice. Kdysi tam bývala královácká rychta, jeden z osmi správních svobodných celků. V době před 2. sv. válkou měla obec skoro dva tisíce obyvatel. Jakožto farní osada měla rozlohu 236 km² a byla rozlohou po Praze druhou největší obcí v Čechách. Kaple sv. Sebastiana připomínala svojí velikostí velký kostel. Po vysídlení německého obyvatelstva se území začlenilo do vojenského prostoru Dobrá Voda a v roce 1952 v rámci „hry na válku“ byla obec srovnána se zemí.
Ze Stodůlek vyrážel na „trestné“ výpravy jistý pekařský pomocník Jan Schafhauser. V roce 1909 se vydal až do Klatov, kde si našel práci u pekařského mistra Švejdy v Pražské ulici. Vedl „dvojí“ život, takže když nepracoval, tak kradl. Jako kumpána si vybral nějakého Kočvaru a s ním vyloupil byt slečny Anny Macháčkové. Byli však vypátráni a zbabělec Kočvara promluvil. Když si na základě jeho udání přišli pro Schaf〜hausera, tak ten kladl odpor při zatýkání. Plzeňský soud ho odsoudil pro krádež a protivení při zatýkání k 11 měsícům žaláře. Dne 4. srpna byl propuštěn a jelikož nebyl klatovský, tak byl ihned „postrkem“ (policejním doprovodem) dopraven do své domovské obce Stodůlky. Při cestě Schafhauser vyhrožoval, že si doma vezme browning (revolver), do Klatov se vrátí a všechny klatovské policajty postřílí. A Kočvaru taky, protože ten se o jeho žalářování přičinil. Druhý den se skutečně v Klatovech objevil, byl záměrně navštívit pekaře Švejdu, ale když zjistil, že po něm klatovská policie „de“, pátrá po něm, tak se ztratil...
Byla tam i větší pila firmy J. Webra, kde se pochopitelně za ta dlouhá léta stalo mnoho pracovních úrazů. O jednom takovém se psalo 12. dubna roku 1913, kde se zmiňoval šedesátiletý dělník Jan Béna, kterému přišla noha do strojního kola a byla zcela rozdrcena. Byl převezen do sušické nemocnice, kde mu musela být noha odňata. Buď amputace nebo smrt. Takové rozhodování je poměrně snadné a rychlé. I dnes...
Javoří
Malinkatá vesnička necelé čtyři kilometry jihozápadně od Petrovic u Sušice sevřená a chráněná pošumavskými velikány. Jediná přístupová cesta je z východu od Jiřičné.
Také z této pošumavské vesničky vycházel na svoje „trestné výpravy“ jistý 34letý zpustlík Petr Franěk, který se na Šumavě živil jako pašerák. Pašoval přes hranice s Bavorskem u nás nedostupný levný tabák. Koncem února roku 1921 přišel v Klatovech do bytu jisté Marie B., která byla sama doma a nabízel ji za výhodnou cenu právě ten „pašovanej bavorskej“ tabák. Franěk byl v nejlepších létech, chozením po horách byl zdravý a v dobré fyzické kondici. No a při této činnosti byl většinou sám. Proto ho myšlenka, když byli v bytě s dotyčnou sami, vzrušila a přivedla k činu. Prostě a jasně, dotyčnou znásilnil. Začátkem března byl dle popisu udání zadržen a předán soudu. Dodatečně bylo zjištěno, že měl ještě na svědomí krádeže šesti pánských spodních kalhot za 1800 Kč a osm metrů tkalounů za 18 Kč, které prodal jiné ženě, u níž byly věci nalezeny. Po několikaměsíčním pobytu ve vězení byl taktéž „postrkem“ dopraven do rodné Jiřičné.
Jo, kdyby to šlo i dnes, poslat pachatele trestných činů po odpykání trestu přímo „šupito presto“ (ihned, rychle) domů... Ivan Rubáš
