Zámyšl,Svojše
Zámyšl. Typická malá šumavská víska necelé dva kilometry jihozápadně od Hlavňovic u Sušice. Byla zde taková chudoba, že si místní nepostavili ani kapličku. Jen ten křížek u cesty tu najdeme.
Pocházel odtud jakýsi Josef Krýsl, který byl v širokém okolí znám jako věčný tulák. Jak bylo kdysi v novinách poznamenáno, ubíral se 4. října roku 1881 tento „nešťastník“ domů ze Sušice. Co tam dělal, nevíme, ale byl opět v podroušeném stavu. Na kluzké a strmé cestě uklouzl a spadl do strmého úvozu. Zdali přitom utrpěl nějaké zranění či ztrátu paměti, již se nikdo nedoví. Jisté je, že ho ráno našli kolemjdoucí zmrzlého a pochopitelně mrtvého. Takových (ne)návratů domů bylo, je a bude pořád bohužel hodně…
Svojše. Rázovitá šumavská víska na levém břehu Rýžovnického potoka (778 m n. m.), 15 km jižně od Sušice. Na východě se táhne Kozí Hřbet a kilometr východně, nad otavským údolím, jsou vyhlídkové Dračí skály. Dříve tady stávala sklářská huť (v roce 1565 dokonce dvě) a pocházel odtud Josef Fuchs, který roku 1523 získal povolení pro založení huti na Antýglu. V obci obnovená kaple sv. Martina a památkově chráněný dům č. 34 se starou kovárnou.
V létě roku 1913 dlel tady na dovolené četnický strážmistr Karel Zoglauer, který si 31. května toho roku úmyslně vpálil do hlavy čtyři rány ze svého služebního revolveru a smrtelně se zranil. Druhého dne mu byly tři kulky z hlavy vyňaty, ale čtvrtá byla hluboko v rizikovém místě a nešla vyndat. Sice se psalo, že v době operace Zoglauer žil, přesněji, že byl v bezvědomí a že se o jeho uzdravení pochybuje, ale můžeme předvídat, že tuto sebevraždu nepřežil. Také se psalo, že k tomuto zoufalému činu ho dohnala nevyléčitelná bolest a choroba žaludku. Jestli vředy nebo rakovina nevíme. Je pravda, že zjištění nevyléčitelné smrtelné nemoci je jeden z dvou uznatelných důvodů k sebevraždě.
Velké - Lídlovy Dvory. Samota necelé tři kilometry jižně od Kašperských Hor nad údolím Losenického potoka. Pár stovek metrů severně se vypíná Lídlovský vrch (834 m n. m.), který jižně ohraničuje známé Amálino údolí se Zlatým potokem.
Hrozný případ, kdy byl člověk „sežrán“ krysami se udál na Vánoce 26. prosince roku 1910. To přišel do zmíněné samoty potulný košíkář Josef Kouba z Rohanova, který byl v okolí velmi známý oddaností k silnému a nadměrnému pití lihovin. Bez dovolení rolníka Františka Kluibera si vyhledal v jeho stáji nocleh a v silné opilosti klesl do slámy a tvrdě usnul. Možná tomu osud „chtěl“, aby byl v alkoholickém bezvědomí, aby chudák nic necítil, protože ho čekala hrozná smrt. Ráno ho hospodář našel „vožraného“ od krys. Byla ukrutná zima, potrava skoro žádná, a tak když na zemi leželo „teplé maso“, tak se krysy seběhly z celé samoty. Ohlodaly mu levé ucho, tvář, zadní část hlavy se šíjí a taktéž maso na nohou. Krční tepna byla narušena, takže chudák, aniž by to věděl, vykrvácel. Hodně lidí si v určitém věku přeje zemřít ve spánku. Večer si jít lehnout a ráno se již neprobudit, ale ne takhle...
Ivan Rubáš
